Aktualizováno 1.8. 2011 06:36

Rozstříleli je - ale oni bojovali dál. A líp!

Témata:

Na bojišti v sobě lidé najdou spoustu sil a schopností, o nichž ani netušili.

Někdy zranění uvolní ve vojákovi tolik adrenalinu, že je schopen vykonat zcela nadlidské kousky.

 

Stephen Turbo Toboz: hrdina bez nohy
Mariňák Stephen Toboz si přezdívku TURBO vysloužil při vstupním tréninku do elitní jednotky SEALs. Byl v něm nejrychlejší ze všech, kdo se ho účastnili. S touhle pověstí pak vstoupil mezi „tuleně“ a putoval rovnou do Afghánistánu. V dubnu 2002 byl součástí operace Anakonda – jedné z největšíxh pozemních bitev v této oblasti. Toboz operoval v rámci šestičlenného týmu, který zaútočil na extrémistickou pevnůstku na vrcholu kopce.

 

Stephen Turbo Toboz
Zdroj: oficiální zdroj

 

Jenže ještě než se do akce vůbec dostal, stal se průšvih – vrtulník s týmem byl sestřelen a pak ještě přepaden bojovníky Talibánu. Toboz měl opravdovou smůlu, dostal zásah z kalašnikova do levé nohy tak nešťastně, že mu kulka z lýtka vyrvala kus masa o velikosti mužské pěsti. Nepřálo mu ani počasí: teplota se pohybovala kolem 20 stupňů pod nulou, foukal ostrý vítr a bořil se do metr hlubokého sněhu. Prostě paráda. Toboz se rozhodl, že když už to s ním vypadá tak bledě, aspoň zachrání svůj tým. Místo aby si bodl otupující morfiovou injekci a nechal se odnést do bezpečí, raději si vzal nejtěžší zbraň a kryl ústup svých druh.

 

To trvalo neuvěřitelných 18 hodin! Celou dobu pod palbou nepřátelských ostřelovačů a minometů… Turbo za tu dobu ztratil tři litry krve a přežil jen díky tomu, že mu ledové počasí zamrzlo ránu. Ale ani po návratu nelenil – nechal si celou nohu amputovat a místo ní si nechal nasadit špičkovou protézu. Do své jednotky se vrátil pouhých devět měsíců po zranění. Dnes trénuje nové odvedence - a je pořád tak rychlý, že mu většina zelenáčů nestačí…

 

Henry William Paget: bitva, která stála za nohu
V době napoleonských válek byl Henry William Paget známý také pod jménem Lord Uxbridge. V bitvě u Waterloo velel 13 tisícům jezdců a 44 dělům. Jako správný velitel své doby velel z přední linie. Hned na začátku zteče ho však potkal nemilý úraz – trefila ho kanónová koule.

 

Paget
Zdroj: WikiMedia Commons

 

Když si všiml, že nemá nohu, neztratil kuráž, ale odjel informovat svého velitele, lorda Wellingtona o svém stavu. Pak disciplinovaně odjel do lazaretu, kde mu lékař (pochopitelně bez umrtvení) nohu amputoval. Lord Uxbridge prý vše snášel s kamennou tváří, jen jednou si povzdech: „Ach můj Bože, tyhle nože jsou ale tupé…“.

 

I s protézou se dál věnoval válečnictví, roku 1852 odešel do důchodu s nejvyšší možnou hodností maršála. Místo, kde byla jeho noha u Waterloo zakopána, se stalo poutním místem jeho potomků.


Adrian Karton de Wiart:šílenec, který si ukousl prsty
Tohle jméno jste nejspíš nikdy neslyšeli – není se co divit, o Búrské válce se u nás moc nemluví ani nepíše. Původem Belgičan, v době této události bojoval za Brity. Získal si zde velmi dobrou pověst, zejména díky tomu, že během jedné z bitev bojoval dál i s vážným průstřelem plic.

 

Čas ani jizvy mu nezabránily, aby ve válčení nepokračoval dál i za 1. světové války. I během ní bojoval na britské straně, tentokrát na území dnešního Somálska. V jedné přestřelce dostal zásah do pravého ucha a levého oka, takže nějakou dobu neviděl ani neslyšel. Po bitvě oznámil šokovaným spolubojovníků, že to byla úžasná sranda.

 

Sir Adrian Carton de Wiart
Zdroj: WikiMedia Commons

 

Na oko sice už nikdy neviděl, ale s drsnou páskou vypadal ještě mnohem krutěji. A své pověsti sloužil dobře. Nechal se přeložit do Francie, kde podle něj byla největší zábava. Tak pokračoval ve šňůře bizarních i vážných zranění. Byl celkem osmkrát postřelen, vždy se však vrátil znovu do zákopů. Jednou byl postřelen do dlaně. Aby lékaři dlouho neváhali nad amputací, ještě v zákopu si ukousl několik prstů, aby tak lékařům rozhodnutí usnadnil. Po válce tuto bolest přirovnal k trhání zubu…

 

A to byl teprve začátek! Zbytek de Wiartova života vypadá jak z krvavějšího filmu Quentina Tarantina. Postupně se stal pravou rukou Winstona Churchilla a byl před II. světovou válkou nasazen v Polsku, zrovna v době, kdy na tuto zemi útočili Sověti. Když Polsko podlehlo Němcům, odešel jednoruký, jednouchý a jednooký voják bojovat do Afriky proti Italům. Tam konečně šedesátiletého velitele zajali – ale jen proto, že když mu sestřelili nad mořem letadlo, musel plavat čtyři kilometry ke břehu vodami plnými žraloků.

 

Určitě tušíte, že ani tohle nebyl jeho konec. V zajateckém táboře se okamžitě pokusil vykopat podzemní tunel, jímž by Britové prchli. Po válce napsal o svém životě fascinující paměti.

 

Kanonýr Jabůrek: hrdinství po Česku
Příběh hrdinného kanonýra Jabůrka, který „ládo, ládo, ládoval,“ dokud mu koule nepourážely všechny končetiny i hlavu, samozřejmě není pravdivý. Jedná se o parodii na militaristické písničky, jimiž tehdy vláda vymývala hlavy odvedencům. Přesto má pověst zřejmě pravdivé jádro. V říjnu roku 1958 se objevila ve Svobodném slově zajímavá noticka, podle níž se zúčastnil bojů na ostrově Visu v roce 1866 šikovatel ohněstrůjce (Feuerwerker) Jabůrek. Za obléhání nařídil nabít děla dvojitou dávkou, čímž prý zahnal na ústup celou italskou flotilu.


Dvacátý devátý ročník žitavského časopisu Dampfschiff v roce 1854 přinesl zprávu o dělostřelci turecké fregaty, který se v bitvě u Sinope vyznamenal hrdinstvím, podobným hrdinskému kousku Jabůrkovu. Když mu nepřátelská koule roztříštila pravou ruku, uchopil doutnák levicí a z místa se nehul ani tehdy, když mu další střela utrhla i levou ruku. Vzal doutnák do zubů a chtěl v boji pokračovat. Námořníci jej násilím odtrhli od děla a dopravili do nemocnice, kde mu byl zachráněn život. V doušce této zprávy čteme, že jakýsi zámožný soukromník, dojatý neobyčejným hrdinstvím, přislíbil dělostřelci 2 500 piastrů ročního důchodu.

kar

Diskuze