Publikováno 26. 10. 2012

Bereg – protilodní dělostřelecký systém na náklaďácích

Témata:

Ty tam jsou doby, kdy důležitá místa na pobřeží a přístavy chránily mohutné pevnosti s bateriemi děl. Ale i dnes existují pobřežní dělostřelecký systémy, které mají ničit lodě.

Jedním z nejzajímavějších a nejsofistikovanějších je ruský systém nazývaný příznačně Bereg (v překladu Břeh). Jde o mobilní systém na těžkých nákladních vozech, který je schopen vézt přesnou a řízenou palbu na hladinové cíle jako jsou lodě, vynořené ponorky, vyloďovací čluny a vznášedla, ale i na vojenskou pozemní techniku a stacionární cíle. Na první pohled se může myšlenka protilodního dělostřeleckého systému v době řízených protilodních střel zdát poněkud archaická, ale není tomu tak. Bereg byl vyvinut jako doplněk mobilních raketových systémů na podvozcích nákladních aut, jehož úlohou je především obrana proti výsadkovým operacím na pobřežích a ničení vyloďovacích a podpůrných plavidel.

 

Raketové komplexy mají totiž tu nevýhodu, že jejich mohutné protilodní střely nejsou schopně útočit na cíle v bezprostřední blízkosti pobřeží, protože není na tak malou vzdálenost dostatek času na jejich bezpečný odpal a zaměření. Navíc cena jedné řízené protilodní střely mnohonásobně převyšuje cenu dělostřeleckého granátu a mnohdy i cenu malého výsadkového člunu.

 

 

Vývoj systému Bereg byl započat ještě v sovětských dobách na konci 80. let. Poprvé byl na veřejnosti představen v roce 1993, a to na pro tu dobu a na ruské poměry nezvyklém místě, totiž na zbrojním veletrhu v Abú Dhabí. Ovšem 90. léta v Rusku nebyla zrovna nejpříznivějším obdobím pro zbrojní projekty, a tak se vývoj táhl několik let, navíc ruská armáda neměla na nové zbraně peníze. Tak se stalo, že se Bereg dostal do výzbroje ruské armády až v roce 2003, a to v relativně malém množství.

 

Jedna baterie systému Bereg se skládá z celkem osmi vozidel, šesti dělostřeleckých, jednoho kontrolního a naváděcího vozidla a jednoho podpůrného. Bojové vozidlo A222 má na korbě umístěnou otočnou věž s kanonem AK-130 ráže 130 mm. Věž se může otáčet 120° na obě strany od podélné osy vozidla, náměr hlavně pak činí +5° až +50°. Vozidlo veze zásobu 40 kusů dělostřeleckých granátů různých typů, např. protipancéřové, tříštivé, značkovací nebo laserem naváděné. Ty jsou do kanonu vkládány pomocí automatického nabíječe. Rychlost střelby dosahuje 10 ran za minutu, přičemž přechod vozidla z pochodové konfigurace do palebné trvá jen 3 až 5 minut. Kanon AK-130 je schopen vypálit zhruba třicetikilové granáty až na vzdálenost 27 km. Podvozek bojového vozidla A222 tvoří nákladní automobil MAZ 543M o váze 44 tun, který je použit i u řídícího a podpůrného vozidla. Bojová vozidla baterie bývají od sebe rozmístěny s rozestupy maximálně 1 km.

 

Vyhledávání a zaměřování cílů obstarává řídící vozidlo s označením BR 136. To je propojeno datovými sběrnicemi s bojovými vozidly a na základě jeho údajů kanony AK-130 na každém A222 pálí na cíl. BR 136 disponuje zaměřovacím radarem, kamerovým systémem a laserovým značkovačem, výstupy z nich zpracovává digitální počítač, který je pak předává bojovým vozidlům. Systémy řídícího vozidla jsou schopné naráz sledovat 4 cíle a na 2 z nich řídit palbu celé baterie. Podpůrné vozidlo má na korbě obytnou jednotku rozdělenou na kabiny s lůžky, sociálním zařízením, kuchyní a zásobárnou potravin a proviantu na 10 dní pro celou posádku osmi vozidel. Nákladní automobily MAZ 543M pohání tankový dieselový dvanáctiválec D12A-525 o výkonu 395 kW a objemu 39 l. S ním dokážou jet maximální rychlostí 60 km/h a dojezd činí 650 km.

 

dpo

Diskuze