Publikováno 21. 4. 2018

BLOG: Hudba je doménou mužů!

Jimi Cimbala
Zdroj: Oficiální zdroj

Dovolím si rozvinout úvahu o tom, jak je vnímána láska k hudbě u obou pohlaví.

Proč je tak málo žen, které o ní píší a mají to jako svého "koně"? U sebe vidím, že mě okolí vnímá jako divnou, když mě nebaví typicky ženské záliby jako třeba pletení, pěstování kytek nebo chození do fitcentra, a místo toho trávím radši čas s hudebními knihami v ruce a sluchátky na uších. Zatímco mé kolegyně přemýšlejí o tom, co uvařit na víkend, mně se v hlavě přehrává melodie z oblíbeného alba nebo prodlévám v duchu u rozečteného článku z Rock&Popu.

 

Jasně, kdyby mi bylo osmnáct či dvacet, dalo by se to ještě tolerovat. Ale ženská, co má dvě dospělé děti? Není náhodou tak trochu blázen? Anebo je to potrhlá fanynka, zblázněná do svého idola a slintající nad jeho fotkou z mládí, kterou si schovává pod polštář? Můžete si to vykládat různě. Kdybych byla chlap, nikdy by vás nenapadlo přemýšlet o mých postranních úmyslech a věřili byste tomu, že mi jde jen o hudbu. Ale mně jde především o ni!


BLOG: Ozbrojování občanů? Ne každý to zvládne!

 

Jenže hudba je doménou mužů. Jasně, existuje několik málo žen, které přispívají do hudebních časopisů (a opravdu je jich minimum, alespoň u nás). Většinou jsou ale diskuse o koncertech, nových albech a kvalitě hudebních nástrojů plné mužských jmen a přezdívek. Pokud se v nich objeví žena, dívají se na ni nedůvěřivě a s lehkým despektem (copak tomu nějaká baba může rozumět?). Ženy - alespoň ty dospělé - jsou odsouzeny do role nenáročných hudebních konzumentek a maximálně se jim povolí lehká úchylka v podobě sentimentálních vzpomínek na oblíbenou kapelu z mládí.

 

Proč tomu tak je? Vysvětluji si to tím, že muži si většinou do pozdního věku uchovávají své mladistvé záliby, zatímco ženy se časem přizpůsobují rodině a odsouvají zájmy na vedlejší kolej. Navíc hudba je koníček specifický a vlastně i související s technikou, což je opět území přisuzované mužské části populace. Když se podíváme na složení hudebních skupin, najdeme převážně mužské osazenstvo. Ženy - hudebnice se většinou specializují na zpěv či hru na nástroje, které k nim jaksi "patří" - kupříkladu klavír nebo akustickou kytaru. Jen málo z nich se věnuje třeba hře na bicí či baskytaru ( výjimky samozřejmě existují).

 

BLOG: Opravdu musí být muž u porodu?

 

Sama na žádný hudební nástroj nehraji a možná o to překvapivěji se můj zájem může jevit. Nepasuji se na žádného odborníka, prostě jen mám ráda muziku trochu víc než je obvyklé, a zvědavost mě pohání dozvědět se o ní co nejvíc. Věnuji jí spoustu času a troufám si tvrdit, že bych dokázala napsat článek o svých oblíbencích stejně dobře, jako kdekterý chlap. I když jako žena vím, že vnímám hudbu víc citově, což může být objektivitě na škodu. A taky vím, že mé články ztrácejí váhu právě díky tomu. Ženy o hudbě píšou málokdy, všeobecný názor je, že je to nijak hluboce nezajímá.

 

Možná si říkáte, že to není pravda. Mě ale v tomto názoru utvrdila i rádoby vtipná hláška, kterou jsem tento víkend slyšela na koncertě Blue Effect na svatováclavských slavnostech piva. Pořadatel ji dal k dobru v tomto znění:
Slyšel jsem mezi stánky zajímavý rozhovor. Žena říká svému muži: "Pojď domů, už jsi vypil osm piv." Muž na to: "Ještě počkej, musím vidět hrát Hladíka, a pak můžu umřít."
Pokud je to tak, jsem asi chlap a nevím o tom. Bez těch osmi piv, samozřejmě.:-)

 

Co si myslíte vy? Jak je to s hudebními zájmy žen a mužů? Je rozdíl v tom, že muži berou své záliby vážně a ženy jen jako bonus a rozptýlení z každodenní všednosti? Nebo je to snad jen můj výmysl a žádné takové rozdělení neexistuje?

 

Článek je převzatý z blogu plant.blog.cz.

Nova action/Blog.cz

Diskuze