Publikováno 24. 7. 2018

BLOG: O antiekofašistech

ekologie
Zdroj: Getty Images

Dneska jsem na facebooku viděla boží obrázek (a vy ho uvidíte ve velkém níže v článku), na kterém je pár tipů na to, jak můžeme každý sám jako jednotlivec bojovat s plastovým odpadem.

Nepoužívejte jednorázové sáčky, noste si vlastní krabičku na oběd, mějte u sebe vlastní nákupní tašku... Nic hrůzostrašně ekošíleného, ale věci, které musí dávat smysl každému logicky myslícímu člověku. Každý snad už dneska ví, že plasty jsou megaprůser. A poslední dobou se ukazuje, že ještě větší, než jsme si doteď mysleli. Dokud kvůli tomu občas chcíplo pár ryb, dalo se mávnout rukou. Ale mikročástečky plastů denně jíme v tělech živočichů, pijeme v pitné vodě a hromady nerozložitelného odpadu se povalují na čím dál více plážích, tvoří plovoucí megaostrovy v mořích - no a taky kvůli nim chcípají ty ryby, že jo. A když chcípnou malé ryby, chcípne to, co je žere. A tak pořád dál až k vrcholu pyramidy, na které, wow, překvapení, stojí člověk. A ten může dost jednoduše chcípnout taky.


Jenomže když se objeví obrázek s tipy, jak s tím něco udělat, objeví se i "chytráci", kteří napíšou stupidní a sobecké: "Ani mě nehne." A ještě jsou na to pyšní. Pro ně mám jednoduchý vzkaz. Doufám, že se tím plastem zadávíš, blbečku.

 


Vždycky, když se objeví nějaký trend, kterým je momentálně (díky všem bohům!) ekologický a zdravý způsob života, objeví se zákonitě taky jeho hejtři. To je normální a běžný jev. Co ale prostě nějak nedokážu pobrat, je, když někdo hejtí ochranu přírody. Jako vážně, lidi, co se vám v těch makovicích honí?

 

Chápu všeobecnou nasranost na tzv. ekofašisty, kteří občas dělají víc škody, než užitku. Počítání děr křečka polního za víc než dva mega je jedním příkladem za všechny. Přidávání řepkového svinstva do benzínu druhým, ještě markantnějším. Prostě ne vždycky jdou snahy o ochranu přírody a zdravý rozum ruku v ruce. Někdy naopak ten zdravý rozum za snahou o ekologii zoufale běží a prosí ji, ať neblbne, že dělá totální hovadinu.

 

Každopádně když škrtneme tyhle nesmysly, musí snad i tomu největšímu tupanovi být jasné, že se současným rozežraným pohodlným způsobem života bysme potřebovali tak čtyři planety Země, aby nás stačily nakrmit, ošatit a zásobit nás energií. Jenže máme akorát jednu a tak je docela logický závěr, že bychom se o ni měli starat, aby nám ještě chvilku vydržela.

 

plasty
Zdroj: facebook

 

Jenomže to né. Úplně mě točí do vrtule alibistické žvásty "antiekofašistů", kteří sice umí krásně pravicově uvažovat (svoboda volby nadevše), ale už jaksi nechápou, že svobodná volba by taky měla být informovaná a zodpovědná.
"Vozit si prdelku v autíčku je moje nezadatelný právo. Spolujízda je pro levičácký umaštěnce. Ani mě nehne, abych si nosil krabičku na jídlo. Proč bych se s tím tahal, když mi dají polysterenovou zadax v každé restauraci? Kapitalismus, ne asi! A vlastní sáčky a taška? Ses asi posral v kině, kemo. Mám prachy, tak si tašku koupím. A klidně za dvacku. A klidně ji pak vyhodím do směsi, protože nejsem nějakej žabičkář a trocha spálenýho plastu ještě nikoho nezabila."

 


Ne, miláčci. To, že máte prachy, že máme kapitalismus a že máte právo na osobní vlastnictví neznamená, že se můžete chovat jako totální hovada. To je asi jako myslet si, že ve vlastním lese si můžu zapálit stromy, protože je to hergot můj les. Což sice je, ale to, že požár pak zapálí i cizí lesy všude okolo, je pak taky vaše zodpovědnost a za ni ponesete následky. A bohužel za vaši debilitu ponesou pak následky i všichni ti, co jim les shořel. A pro úplný ignoranty - spálený les se v tomto příkladu rovná zdevastovaná planeta. A zdevastovaná planeta se rovná mrtvej homo sapiens. Tedy my.

 

 

Vůbec nejvíc nejlepší je pak argument, že země třetího světa vyhazujou ten plastovej bordel do řeky, odkud to teče do moře, tudíž my sice můžeme nakrásně nosit ovoce a zeleninu v ručně šitým sáčku z biobavlny, jenže oceány tím nezachráníme. I kdyby to nebylo tak (a ono to tak bohužel je), že ty země třetího světa vyhazujou do moře NÁŠ bordel, který k nim vyvážíme, je to totálně padlý na hlavu.
Argument "proč já musím, když on nemusí" jsem použila naposledy asi tak ve školce a týkalo se to spinkání po-o. To, že někdo jinej vyhazuje plasty do moře po tunách je sice strašný, ale neznamená to, že nám to dává právo je tam házet po hrstech.

 

Každej můžeme něco udělat. A jasně, že je to v celkovým součtu malilinkatý flusnutíčko. Jenomže když tohle flusnutíčko udělá milion lidí, už to bude znát.
A ono to je znát už teď. Velké korporace zavětřily, že lidem záleží na tom, aby produkovali míň odpadu. Aby se vyhazovalo míň jídla. Aby nebyly pomeranče, ovoce vybavené vlastní slupkou, zabalený v plastové krabičce, která je ještě zabalená ve fólii. Aby se nerozdávaly igelitky zadarmo a ty se pak neválely po parcích a neplavaly v řekách a nakonec se nerozložily na pidikousky, které pak žereme my a naše děti a budou je žrát i děti dětí našich dětí, pokud s tím něco neuděláme. A tak tyhle korporace začínají pomalu vyrábět víc ekoobaly, snižovat vlastní olbřímí produkci odpadu a celé se to hýbe kupředu a svět se v tomhle začíná fakt hodně radikálně měnit.

 

Takže - ne, není hustý říct "ani mě nehne", když tě někdo požádá, aby ses choval míň sobecky a víc ekologicky. A není to ani pravičácký, ani svobodný, ani tím nejdeš proti stádu. Je to prostě jen a jen debilní, nezodpovědný a trapný. Tu vlastní krabičku na jídlo a tašku a pytlík si totiž nenosíš ani kvůli ekofašistům, ani straně Zelených a vlastně ani kvůli planetě Zemi. Děláš to kvůli sobě. Tak nebuď debil a buď (aspoň trošinku) eko.

 

Text je převzatý z blogu lumenn.blog.cz

Blog.cz/Nova action

Diskuze