Publikováno 22. 2. 2018

BLOG: Opravdu musí být muž u porodu?

Muž u porodu
Zdroj: Thinkstockphotos

Být se svýjm dítětem od jeho prvního nádechu, do svého posledního výdechu, to je sen každého milujícího rodiče - jak matky, tak otce.

Ovšem v spolední době tuto metaforu mnozí příslušníci mužského pohlaví berou až přespříliš vážně. Ústavní soud uznal právo otce účastnit se porodu spolu s matkou, avšak otázkou je, kde toto právo vzniklo.

 

Na jednu stranu je to okamžik plný slz a dojetím, zrození nového človíčka, člena rodiny,památná událost, jejíž datum navěky ponese onen potomek ve svém datu narození. Tou druhou, opímíjenou, avšak neméně důležitou stránkou, je pohled z jiného úhlu, než úvahami nad krásou zrození. Zvracení, hlen, louže krve a proudy slz. Vzduch na porodním sále čpí dezinfekcí, lékaři poletují sem tam, ženy křičí v bolestech či jim sestry zabodávají do žil stříkačky s uklidňujícími preparáty. Chtějí-li muži skutečně vidět krásu zrození, pak snažší cestou k takovému poznání je nákup vstupenky do galerie, kde visí Zrození venuše.

 

Muži nebyli, nejsou a nebudou stavěni na porod nejen tělesnou schránkou, ale ani psychickou. S feminismem ale přišel nápad, že když ženy mohou řídit, hasit požáry, zatýkat nebezpečné zločince a kandidovat na prezidenta, mohou na se na oplátku oni angažovat do lákavých ženských záležitostí. Zatím, co v šití a žehlení málo kdo z nich najde uplatnění, za přítomnost u porodu si v duchu udělují sami sobě rytířskou hodnost.

 

S náhledem do minulosti se můj názor jen potvrzuje. Porodní asistentky byli pouze ženy a muži zůstávali za zamčenými dveřmi do chvíle, dokud dítě neumyli od krve a hlenu, neosušili rodičce čelo od potu a nepřevlékly prostěradla lóže do čistého povlečení. Křik ženy, jež se mučila v bolestech bez nároku na léky proti bolesti, byl jeho jedinou připomínkou, co se děje. Porodní báby v té době měli co dělat, aby udrželi při vědomí svou svěřenkyni, natož aby chlácholili hystericky vyšilujícího otce. Není se co divit, že nemocnice doteď požadovali 500 korun za přítomnost jednoho muže u porodu, když jedno omdlení je práce navíc pro celý lékařský tým.

 

Takový zážitek, jak to tak bývá, vyznačuje se nejen současným prožitkem, ale dlouho přetrvávajícím pocitem v nitru. Ženy by měla být pro svého manžela i po nějakém čase stále přitažlivá, aby jejich vztah mohl fungovat. Pohled na intimní partie ve chvílích, kdy z nich lékaři vytahují hlavičku dítěte, kdy jim po rukách stéká krev mísící se s hlenem, málo který muž zůstává chladný. Přirozeně to zanechává následky ve vztahu partnerů. Zatím co samotný akt, překonání nesnází společně, je bezesporu silně tmelící aktivitou, jediný pohled na rodící ženu snadno vzbudí v milujícím manželovy odpor k manželce, jako ženě.

 

Otec tedy v dějinách neměl právo účastnit se porodu nikdy. Mělo to své důvody, které se do dnešní doby nezměnili. Pro a protivyplývá z názorů těhotných žen i potencionálních matek mnoho a žádná strana, byť se silnými argumenty, nemá navrch. Navíc ne každý muž je schopný takový to akt vydržet. V první řadě tu hraje roli zájem rodičky - vyhovuje-li jí v běžném životě ve stresových situacích spíše společnost, či pouze profesionální péče, je-li ochotna odhalit se muži i v pro ni nelichotivém okamžiku a přeje-li si výslovně, aby ji muž držel v tuto chvíli za ruku. Jednoznačně jsou vyloučeni muži omdlévající při pohledu na krev, panikařící při sebemnší zámince, zakrývající si oči u podobných scén, běží-li jen v televizi, se silnou, až chorobnou nesnášenlivostí k nemocničnímu prostředí, klaustrofobici, slabé povahy a tak dále a tak dále....

 

Zkrátka a dobře - obdivuji všechny tatíky, taťk,y tatínky a táty, co se nejen nezalekli přítomnosti u porodu, ale bez reptání zde poskytly potřebnou oporu své ženě i dítěti, aniž by dodnes museli při polibku myslet na všechno to, na co se jim naskytl pohled.

 

Článek je převzatý z blogu adieustereotyp.blog.cz.

 

Nova action/Blog.cz

Diskuze