Publikováno 12. 1. 2018

BLOG: Úskalí práce z domova

Práce z domova
Zdroj: goodworker.com

Mít domov, kde člověk rád tráví svůj čas a relaxuje, je fajn. Mít práci, která člověka baví a naplňuje, a kterou perfektně zvládá, je rovněž fajn.Ale co když domov a práce jsou jedno?

Práce z domova je něco tak specifického, že jsem se rozhodl se o tom trochu rozepsat. Mám totiž to štěstí, že už třetím rokem (od 1. listopadu 2013) pracuji na plný úvazek z domova. A to pro webovky, které zná asi každý, kdo se pohybuje na internetu. Mám tu čest být součástí administrátorského týmu na Česko-Slovenské filmové databázi (zkráceně ČSFD), kde se starám o aktualizaci a tvorbu TV programu.

Reklama

 

Taková práce z domova má spoustu výhod. Tak například mohu ráno vstát kdy chci a stejně tak jít večer spát kdy chci. Nemusím si ráno lámat hlavu s tím, jak se obléknout, jaké je venku počasí, nemusím se stresovat jak se mám dopravit do práce. To je bezesporu fajn. Volno si mohu udělat kdykoliv, ať je všední den nebo víkend. Když chci vyrazit někam za kulturou, není problém. Když mám něco neodkladného v osobním životě, práce počká. Po téhle stránce je to prostě ideální. Jo, a v televizi mi nikdy nic neuteče, protože první, co každé ráno udělám (tedy samozřejmě po nezbytných procedurách, jako je ranní hygiena a snídaně) je to, že jdu do obýváku, zprovozním notebook a zapnu televizi. Ale pochopitelně ta televize funguje jen jako jakási kulisa, protože má pozornost musí být vždy soustředěna především na práci a televizi musím vnímat jen jako kulisu. Další nespornou výhodou (ale i nevýhodou, ale o tom až v dalším odstavci) je samota a tím pádem klid na práci a žádný stres. Majitel databáze a zároveň můj zaměstnavatel sídlí v Praze, takže osobní kontakt je minimální (loni jsme se osobně viděli jen dvakrát), když je nutno něco akutně pořešit, tak mi zavolá telefonicky, ale není výjimkou, že se neslyšíme a nevidíme klidně třeba i 5 měsíců v kuse. Takže pohoda, klid, žádná honička, nemám nikoho za zády, kdo by na mě vyvíjel po pracovní stránce jakýkoliv tlak. A hlavně, celý den mohu trávit se svým pejskem. Do loňského listopadu jsem si užíval každodenní přítomnost mojí fenky, od 9. prosince mám doma štěňátko pejska čivavy, takže ten pejsek nemusí zůstávat sám doma a to je nesporná výhoda této práce.

 

Ale pochopitelně, najdou se i nevýhody, kterých si logicky všímám s tím, čím déle tuhle práci z domova dělám. Tou největší nevýhodou je bezesporu samota. Jsem celé dny sám se sebou. Což je samo o sobě docela děsivé, a vzhledem k tomu, že nejsem člověk, který by měl nějaké kamarády nebo nějakou partnerku, nemám moc možností, jak toto řešit, ani jak se seznámit s novými lidmi, takže nezbývá, než se s tím smířit. A další nevýhodou paradoxně je, že je to práce z domova. Když člověk pracuje tam, kde zároveň bydlí, žije a tráví hodně volného času, je to hodně zvláštní. Normálně se člověk těší, až přijde ze školy nebo z práce domů, vypne mozek, lehne na gauč nebo na postel a užívá si, že je doma, kde to zná, kde může být sám sebou, kde to má rád a práci nechá někde za sebou v okamžiku, kdy opustí prostor, v němž svou práci vykonává. Ale když jste od tohoto prachobyčejného pocitu, kdy po těžkém dni v práci přijdete natěšení domů, odstřihnuti tím, že jste doma celý den a vaše práce končí akorát v okamžiku, kdy odložíte notebook, ale prostory se nezmění, je to takové divné. Možná bych řekl skoro až ponorková nemoc. Proto se realizuji různými aktivitami, jako jsou například cesty za kulturou, účast v televizních soutěžích, sem tam návštěva tanečního baru, cesty na letní hudební festivaly, ale i třeba nákupy oblečení, atd. Protože cokoliv je lepší než být neustále doma a trávit život v neměnném a monotónním prostředí. A proto taky chodím cvičit třikrát týdně do posilovny. Je to taková moje soukromá náhrada cest do zaměstnání. Místo do práce a z práce jezdím (když je hezké počasí, tak chodím) do posilovny a z posilovny a místo vykonávání práce prostě cvičím. A je to taková fajn náhražka. Jo, a ještě jedna nevýhoda. Když pracuji z domova, neznám své kolegy. Proto jsem přivítal, když loni týden před Vánoci mě a mé kolegy sezval šéf na neformální posezení u piva a já tak konečně mohl poznat další lidi, kteří pro ČSFD pracují, a s nimiž mám tedy aspoň něco společného.

Práce z domova
Zdroj: Thinkstockphotos

Samozřejmě když se řekne práce z domova, každý si představí spíše ty výhody. I já ten dejme tomu první rok viděl spíše ty výhody. A navíc, nemohu popřít, že právě díky tomu, že jsem měl a mám takovou super práci z domova, jsem mohl realizovat své hubnutí a věnovat se zpočátku 40 minut a posléze až dvě hodiny denně sportování a díky tomu zhubnout natolik, abych byl nyní se svým životem a vzhledem spokojený. Ale čím déle tuto práci dělám, tím více si uvědomuji i všechny ty nevýhody. A snažím se dělat vše proto, abych to vybalancoval a má práce mě i nadále bavila. Vždyť jenom to, že pracuji pro takové známé webovky, je vlastně docela prestižní záležitost. Tahle práce je fajn a i když není vždy nejlehčí, baví mě opravdu převelice. Jenom občas trochu lituji, že nebydlím v Praze. Od jednotlivých televizních stanic mi totiž každou chvíli přijde pozvánka na nějakou tiskovou konferenci, na nějaké předpremiérové promítání nových projektů pouze pro novináře, nebo na jiné nejrůznější akce organizované českými televizními stanicemi. A jezdit na každou takovou akci z Budějc není po finanční ani časové stránce nijak výhodné. Ale třeba někdy zkusím na nějaké takové akci svou účast potvrdit, abych zažil zase něco nového a abych zjistil, jaké to je cítit se jako právoplatný novinář.

 

Abych to shrnul. Tahle práce je fajn a ani po dvou letech a 3 měsících, co jí vykonávám, mě nepřestává bavit a inspirovat. Ale samozřejmě práce z domova není vhodná pro každého. Ono je hodně snadné podlehnout té lákavé možnosti zamáčknout budík, prospat nebo proflákat celý den, říkat si, že práce počká, až se toho nakonec nakupí tolik, že to nemáte šanci zvládnout. Taková práce vyžaduje sebekázeň a ohromný smysl pro zodpovědnost. A to rozhodně nemá každý. Však jsem taky k této práci nepřišel nijak náhodně. S TV programem jsem na ČSFD vypomáhal už od února 2009, a to zadarmo ve svém volném čase, kdy jsem se tam staral o 5 TV stanic, což mi týdně zabralo zhruba 4 až 5 hodin. Což znamená, že jsem to dělal 4 a půl roku prostě jen tak ve volném čase, aniž bych z toho měl nějaký prospěch. A právě tím si můj zaměstnavatel vyzkoušel, jak moc umím být zodpovědný, i když nejsem motivován penězi, a tak mi po nějakých 4 a půl letech nabídl, že bych mohl dělat celý TV program na plný úvazek za regulérní plat, přičemž mě měl řádně vyzkoušeného a věděl, že se ve mně nezklame. Nyní tvořím na ČSFD TV program pro 80 českých a slovenských stanic a myslím, že spokojenost je oboustranná. Já jsem spokojen se svou prací a šéf je spokojený s mou prací. A to je prostě ideální stav. Takže když se domov a práce spojí, může to fungovat. Práce z domova není špatná, ale opravdu je nutné dbát na to, aby člověk čas od času změnil prostředí a nějak se vyžil mimo domov, jinak by mu z toho mohlo přeskočit. A tím se řídím a snažím se to dodržovat. Takže z mého pohledu to je v tuto chvíli naprosto ideální a doufám, že to tak ještě dlouho zůstane!


Článek je převzatý z blogu zijujenjednou.blog.cz.

 

Nova action/Blog.cz

Diskuze

Reklama