recenze

Gears of War 4 – návrat herní legendy?

Zdroj: Microsoft
Témata:

Když jsem shlédnul první trailery na Gears of War 4, byl jsem vždy jako vodu opařený. Velkolepě pojaté animace, které by zfleku mohly být zakomponovány do akčních hollywoodských kasovních trháků, trailery dávaly tušit i napínavý a přesto dojemný příběh. Opravdu jsem se těšil. Jak tahle novinka, vycházející už za pár dnů, dopadla? Povedl se návrat legendy?

Gears of War má za sebou tři, respektive čtyři díly. Ty hlavní příběhové linie jsou pojmenovány jednoduše a stručně GoW 1 až 3, poslední díl, ještě na předchozí xbox, se jmenoval Judgment. Ani jeden z nich jsem nehrál – je potřeba se k tomu přiznat hned na začátku a odvíjet se od toho bude i moje recenze. Troufám si totiž tvrdit, že mnoho hráčů s novou generací konzolí naskočilo do rozjetého vlaku a spousta novinek herních sérií pro ně bude panenským setkáním. TeĎ už žádné zdržování, jdeme na věc.

 

Na začátku vás GoW 4 hodí do vody, ale hodí vám i záchranný kruh. Jdete hned do akce, ale má to svůj význam. Pomocí menší retrospektivní odbočky si objasníte, co se dělo v předchozích dílech, abyste se v tom nejnovějším pokračování úplně neztráceli. Příběh se pokusím nastínit tak, abych nespoileroval. Ocitáte se na planetě Sera, která prošla válkou o nadvládu. To bylo před 25ti lety, proto ta retrospektivní odbočka hned na začátku, a samozřejmě ani v současnosti nepanuje dokonalý mír a klid. Obyvatelé se museli přesunout kvůli nehostinné atmosféře do měst, ze kterých platí zákaz vycházení. Na scénu přichází JD Fenix, syn hlavního hrdiny předchozích dílů, který podniká výpravy do vládních základen, aby ukořistil vybavení a zásoby. Asistuje mu povedená partička, která sem tam prohodí nějaké vtipné hlášky. Všechno pokračuje v “poklidných” přestřelkách mezi “rebelujícími” a vládním vojskem v podobě relativně hloupějších robotů až do chvíle, než se před vámi mihnou ošklivý velký monstra, který už ale měly být dávno zprovozený z povrchu zemského. Teprve v tomto momentu, který je pro vyprávění další příběhu klíčový, se rozvine další děj a vás čeká několik hodin, odhadem tak 8 na první průchod, plných řezničiny, lineární akce a řadu debat mezi hlavními protagonisty, díky který se dozvíte spoustu informací o jejich úloze v příběhu.

 

Jenže když budu pokračovat ve vyprávění dál, už bych příliš spoileroval. Na příběh byste si měli přijít sami. Pokusím se tedy nastínit, co mě u GoW 4 chytlo za nos nebo neopak díky čemu jsem měl pusu do kořán. Začít musím skvělou a naprosto plynulou grafikou. Hra běží podle autorů v rozlišení 1080p a 60ti snímcích za sekundu. Nemám důvod tomu nevěřit, protože jsem se za celou dobu nesetkal se žádným nepříjemným zácukem nebo zádrhelem. Grafika je opravdu velmi detailní a předměty okolo vás reagují na střelbu. Velmi zajímavý a v mnoha případech až epicky úchvatný je systém počasí. Bouře, vítr a blesky jsou sice naskriptované, ale zato dechberoucí. Na vítr opět reaguje vše okolo vás a záměrem tvůrců bylo, abyste počasí využívali v bitvách – sem tam zkrátka musíte rozstřelit například nějaký držák bednění, které se pak rozlítne a pěkně propasíruje vaše nepřítele. Jednoduché, efektní a efektivní :) Perfektní je střelba. Pocit střelby z různých zbraní je výrazný, nestane se vám tedy, že byste zůstali zakíblovaní na jediné pistolce, protože se vám ostatní nepřijdou tak dobrý. Se všemi je radost si vystřelit!

 

10 fotek

 

Co mi už tak dobré nepřijde, je předvídatelnost. Až příliš často přijdete na místa, kde jen po otevření dveří víte, že vás čeká boj a dopředu už také víte, že půjde o přestřelku v několika vlnách a jakmile všechny zpacifikujete, někdo z vašeho týmu zahlásí: “To je všechno, jde se dál.” … a jde se opravdu dál, kde vás to samé čeká znovu. Mohu-li radit, zvažte využití vyššího stupně obtížnosti než je ten běžný, normální, už od začátku hry. Normální obtížnost mi přišla příliš snadná i když nejsem žádný superstřelec a v onlinech často umírám mezi prvními nebo umírám nejčastěji :)

 

GoW 4 je také možná až příliš koridorová. Možná jsem jen zmlsaný vcelku otevřenými lokacemi posledního dílu Uncharted, ale tady toho k průzkumu opravdu příliš není. Vzhledem k zaměření hry netvrdím, že je to špatně, ale nezlobil bych se za trošku otevřenější prostředí.

 

Co je ale důležité a koresponduje to s prvním odstavcem tohoto článku, za celou dobu jsem neměl pocit, že bych se jako nováček v sérii ve hře ztrácel. Ačkoli příběh navazuje na předchozí díly, nebylo to nic matoucího, co by pod nohy házelo nějaké klacky a tápal bych v příběhu. Jeho znalost až ke kořenům je ale pochopitelně výhodou.

 

Ještě než přeskočím k mutiplayeru, neměl bych zapomenout zmínit, že celou hru můžete projít v kooperaci s kamarádem. A to jak online, tak ve split screenu. Perfektní! Za to má hra opravdu obrovské plus, protože něco takového se dnes jen tak nevidí. Abych použil vhodné klišé, počet takových her byste spočítali na prstech jedné ruky nešikovného dřevorubce.

 

A teď už k mulťáku. Drží se osvědčených koncepcí, není ničím zásadně inovativní a tím pádem proti němu nelze říct nic špatného. Vývojáři se tady drželi klasického systému, takže s dalšími devíti hráči můžete běhat po mapách a lovit protivníky do aleluja. Zábavné jsou nové exekuce, Postavu si můžete všemožně upravit k obrazu svému a volit můžete z celé řady herních režimů –deathmatch, guardian, warzone apod. Hraní je rychlé a vyžaduje taktiku a přesnost. Takže i tady jsem umíral o stošest. Ale to je spíš tím, že nemám gamepad přirostlý k ruce, jako někteří pařani :)

 

Gears of War 4 je výtečná hra. Trošku ji kazí ta přílišná linearita velmi snadné předpovídání soubojů, ale vyvažuje to zase detailním a nápaditým prostředím a slibně se rozvíjející zápletkou. Jako bonus je tady možnost hrát buď na konzoli Xbox nebo na vašem počítači, kdykoli si zamanete. Hru na svém účtu tak můžete hrát, jak je vám to pohodlné. Měl-li bych doporučit, pak velmi rád doporučuji :)
 

FANDA